Věra Zukalová si po diagnóze rakoviny prsu vybrala urnu a strom, pod kterým chtěla jednou spočinout. Přijetí smrti jí ale nevzalo chuť žít. Naopak. Přimělo ji změnit směr, vystoupit z role zachránkyně a začít jinak přemýšlet o vztazích, pomoci i vlastních hranicích.